Z Texaské vinice

Posílám mnoho pozdravů domů. Jsme už pár dnů v Texasu, ale až teď se pořádně dostávám k počítači. Je tu jak jinak než vedro, ale já jsem se na to upřímně z chladného San Francisca těšila. Pátek jsme měli celodenní výlet do San Antonia, odkud mám asi pět tisíc fotek, protož bylo opravdu co fotit. Je to krásné městečko, skoro už u Mexika, takže je španělský vliv vidět všude. Nachází se zde pevnost Alamo, kde v roce 1836 Američané prohráli bitvu s Mexičany. Byl prima si zase trochu zopakovat dějěpis, jakže to s tím Mexikem a Texasem vlastně bylo a nebylo. Také se nám moc líbila projíždka lodičkou na řece. A nejradši bychom si pak sedly v restauraci u řeky a osvěžily se nějakým tím drinkem, ale to tady moc nefrčí, proč a jak a za co, to Vám vysvětlím později, o tom se ještě chystám sepsat velkou stať, protože mi to pořád nepřestává (ani když jsem tu už potřetí) fascinovat, jak si tady lidé vůbec neumí nic užít.

No ale, my si to užít umíme a tak jsme dostali díky našemu skvělému zachránci Johnovi na ochutnávku vín do vinice, viz úvodní foto. To byla pohodička! A vína moc dobrá, i Vám tam dají něco malého k zakousnutí, a světe div se, nejsou to hamburgery. Jo jídlo, tlusťoši, sladké nápoje, plastové příbory a talíře, to bude také ještě jedna velká kapitola. Teď už by s to mělo časově srovnat všechno, začnu chodit do knihovny pomáhat a fakt se těším, až Vám to všechno popíšu 🙂 Je toho pořád strašně moc na zažití a uvědomění si.

Zítra je pro mě velký den, neb mě čeká první přednáška o mé bakalářské práci. Jedeme do Templu, kde je České muzeum a prý tam přijde celá jedná velká skupina nadšenců. Tak jsem opravdu zvědavá. Beru to dost na pohodu, hodím tam par vtípků a uvidíme, jak budou reagovat. Snad se chytí. Nechci tam jen suše vykládat o čem bakalářka je. No, samozřejmě budu nervózní, ale to k tomu patří a těším se, až to budu mít za sebou. Stejně mi nakonec řeknou, že to bylo Awesome, ať to dopadne, jak to dopadne 🙂 To je taky jejich další vlastnost. Všechno je pořád super a skvělé, ale kdo ví, jestli to myslí vážně. Já už do nich trochu vidím a myslím si, že je to u většiny spíše hrané.

Každopádně mě to tady baví, pozorovat zase ty mezikulturní rozdíly, a vážit si toho, co máme doma. Česká republika má své mouchy, ale čím více cestuji, tim více si uvědomuji, jak skvěle se tam máme. Jak mě chybí tramvaje a vláčky, a letní zahrádky, a rohlíky … 🙂

Tak já se zase brzy ozvu a tentokrát už opravdu i přidám i nějaké fotky, mám jich strašně moc, jak říkám, a stojí za to je sdílet.

Zítra na mě myslete 🙂