Port Aransas – tak trochu jiný TEXAS

Když jsem v minulém příspěvku zmiňovala věci, které přispívají k tomu, že se těším domů, tak po návštěvě Portu Aransas, malého přístavního městečka na jihu Texasu, už mám zase trochu jiný pohled na celou situaci. I v Texasu totiž existují místa, ze kterých se Vám zpáky domů jen tak chtít nebude. Musíte však mít štěstí a znát někoho, kdo o těch míst nejenom ví a vezme vás tam, ale dokáže si ten výlet také sám užít. A to je přesně Jodi a její dcera Danielle. Těžko byste hledali více flegmatické osoby, kterým pojmy jako stres, nervozita a blbá nálada opravdu nic neříkají. Hodina sem, hodina tam, na čase nezáleží. 🙂 Věřte mi, s těmihle lidmi chcete vyrazit na výlet k moři, respektive k Mexickému zálivu.

Z Waca to bylo „jenom“ necelých pět set kilometrů. Však to znáte. Je to sice dál, zato horší cesta. A tak jsme po pěti hodinách dorazili na místo. Když píšu „dorazilI“, tak mám na mysli i půlroční štěně německého ovčáka Gunnera, který vše absolvoval s námi.

Na první pohled bylo jasné, že tohle není Texas, který znám. Venkovní bary a restarauce, venkovní bazény, lidé venku…zmínila jsem dostatečně slovo venkovní? Světě div se, dokonce se tam mohlo kouřit, lidé se čvachtali v bázenu s plechovkou piva, která nemusela být v papírovém sáčku, kolem lítaly děti, zpívalo se, křičelo se a nikdo se nicítil být pohoršen. Tohle opravdu není ten konzervativní Texas, co znám.

Abych pravdu řekla, jsem z toho všeho teď zmatená. Na jedné straně máté striktní Baptisty, kteří, ať jsou sebevíce hodní a milí, tak jsou prostě až moc svázaní všemi svými pravidly (nemluvě o nepříteli číslo jedna = alkohol), na straně druhé pak potkáte lidi, kterým je úplně jedno, zda porušují nepsaná či psaná pravida, a s chutí pak o půlnoci vyřvávají z plných plich staré hity Britney Spears. Stejně jako se vědci nemůžou shodnout, co člověka ovlivňuje více, jestli geny nebo výchova, já se zase nemůžu dopátrat odpovědi na to, zda Texasany v jejich způsobu života více ovlivňuje náboženství, či samotná povaha.

Když se mi ve čtvrtečním rozhovoru pro místní rádio zeptali, co mám na Texasu ráda, chvilku jsem mlčela, než jsem dokázala odpovědět. (no ano, to bylo docela vtipné ten moment) Nutno však podotknout, že to bylo ještě před objevením Port Aransasu, místa kam se opravdu chci ještě minimálně jednou vrátit. Teď už vím, přesně, co bych odpověděla.

Ale dost povídání, fotky Vám stejně řeknou více 🙂

Na pláži místo lehátek a slunečníků byla samozřejmě auta.

Narváno nebylo, což bylo ale dáno tím, že haranti jsou zpátky ve škole…

Nedělní ráno

 

Bazének, o kerém, jsem mluvila. Na ceduli NO SMOKING, NO DRINKING, všichni zvysoka kašlali 🙂 Všichni se teď právě cpou u večeře krevetama, proto nikde nikdo…

Krevety v plastovém kyblíčku. Francouzi by asi zaplakali … ale byly dobré  a opět se projevila Texaská pohostinnost. Nabídli nám je od vedlejšího stolu. 🙂

Krabíkama s očičkama hezky naservírujeme na hranolky a nezapomeneme na sauce do plastu. Američani by bez jejich majonezovych sosiku nesnedli fakt asi nic…:-)

Protože růžová lavička je nejhezčí

A protože chození je náročně, pronajmeme si růžové golfové vozítko

Barevných domečků není nikdy dost

Po 125 pokusech se mi podařilo nás oba vyfotit

Kdo by nechtěl fotku se žralokem

Ne, to není žralok, jen delfín…hodně nepovedené foto, ale po půl hodině čekání na správný moment mě to přestalo bavit 😀

Kolem kostela vysázíme palmy, bude to hezčí…

A na střechu dáme chobotnici

A na závěr půjdeme na jahodové daiquiri 🙂

Tak to byl výlet do Texaského ráje…Chci zpátky!