Co dělám v Palermu

Do Palerma jsem vyrazila na šest týdnů na dobrovolnický edukační projekt Cultural Summer, který měl být o tom, že budu italské (nebo spíše bych měla říkat sicilské) děti učit anglicky a zároveň je naucim neco o naší krásné vlasti. Těšila jsem se, že si vyzkouším, jaké to je pracovat s dětmi, které nemluví mým rodným jazykem a v neposlední řadě jsem chtěla zapracovat na mé italštině.

Jak uz jsem zmiňovala v předešlém článku, strohé informace typu “budete tam prostě přes angličtinu” nebyly zrovna dvakrát užitečné, přeci jenom jsem si ale připravila nejaké hry a aktivity. Zašla jsem trěba do kanceláře Czech Tourism na Vinohradské, odkud jsem odcházela s hromadou letáků s obrázkami krásných koutů naší vlasti, vytvořila jsem dokument o Krtkovi, Bobovi a Bobkovi a Machovi a Šebestové 🤣vytiskla slepé mapy Evropy a ČR, no proste od všeho něco… 😁 Už jsem se viděla, jak jim povídám a vysvětluji a oni jak nadšeně poslouchají…Hmm, no tak to jsem si fakt jenom myslela. 😂👌

Kdyz jsem šla ve čtvrtek minulý tyden poprvé do školy, která se jmenuje Cielo d’Alcamo a naštěstí je od našeho “krásného” bytu jen asi 20 minut, vůbec jsem netušila, na co se připravit a co očekávat.

Jak na mě budou děti reagovat? Budou vůbec mluvit anglicky? Jaká bude panovat atmosféra? Bude to opravdu jako ve škole – lavice, tabule, nebo budeme někdu venku na hřišti? Byla jsem tak zvědavá, že jsem ani nemohla ráno dospat jako ten prvňáček, co jde první den skoly.

Po prvních dnech ve škole jsem zjistila, ze opravdu nic nebude tak, jak jsem si představovala 🙈😅 Ve skutecnosti se nejedna ani tak o skolu, kde by se vyucovalo, ale spise budovu, kam deti chodi trávit volný čas. Jsou tam počítače, velká plazmovka, kde kluci porad hrají FIFU, výtvarná učebna a pak herna pro ty uplne nejmenší (3-7 let) Klasicka učebna s tabuli a lavicemi tam sice také je, ale cas se v ni netráví, jelikož se každy den (teď přes léto) vyráži na výlety. 😎

Důležité je, ze uz mam konečne představu co a jak a proč:

1️⃣Anglictinu ucit nebudu. Určitě tedy ne tak, jak jsem chtěla. Bylo mi sděleno, ze tam jsem hlavne od toho, abych si s detmi povidala (anglicky) a idealne bych je mela namotivovat k uceni cizich jazyku. Diky me přítomnosti maji take moznost potkat nekoho jineho nez Itala a pochopit, ze angličtina se opravdu do života hodi. Hmm, což o to, zní to jednoduše a urcite by to bylo prima, kdyby ovšem ty deti aspoň trosku anglicky uměly😂.

Jenomže kromě dvou nadaných jedinců, kteří mluví opravdu dobre, je to bída. Nechytají se ničeho…mužete zkoušet jednoduché fráze, pak jenom slovíčka, pak jenom čísla, pak uz jenom Hi, Hello, ale je to marné. Poprvé v životě tedy zažívam jazykovou bariéru, jak se patří. Musim rict, ze je to opravdu sileny pocit, takova bezmoc, kdyz chcete neco rict, ale nevíte jak…a naopak na vás někdo mluví a vy vůbec nevíte, která bije.

2️⃣Tohle má samozřejmě to pozitivum, ze me to nutí se tu italštinu opravdu naučit a to pokud možno co nejdriv. Jinak to prostě ani nepůjde. Jedna z nejdůležitějších frází pro začátek byla: “Parla lentamente” (mluvte pomalu) 🙉Kdyz se fakt ty lidi snaží, hezky vyslovují a oddělují slova od sebe, většinou pochopím, co mi chtějí sdělit. Kdyz na me ale prvni den začali mlít talsky jeden pres druhého, tak jsem byla docela v koncích 😅

A tak po vecerech lezim v italske gramatice, lepím si na stěnu tabulky se slovíčkama a nejlepším společníkem je pro me příručka “Italsky za 30 dní”. Jazyk to není zase tak těžký, na rozdíl třeba od francouzštiny, ale ze by to byla úplná brnkacka, to se take rict nedá.

3️⃣ Čas budu trávit se skupinkou asi dvaceti dětí od 12 do 16 let, takže takový ten asi nejvíc nejhorší věk… dovedete si to jistě představit 🤦🏼‍♀️Hlavní vedoucí mého „oddílu“, Francesco, který jako jediný z vedoucích mluví anglicky, mi také konečně vysvětlil, proc instituce Cielo d’Almaco denně organizuje akce prave pro tyto deti. Všechny pochazejí ze sociálně slabších rodin, rodiče některých z nich jsou drogově závislí nebo ve vězení, děti zažívají násilí… Poslouchá se to opravdu ne moc dobře, ale je fajn, ze se tato instituce snaží alespoň nejak jim zpříjemnit dětství a dospívání. Jako kolektiv působí dobře, chovají se k sobě hezky a ohleduplně, ale jsou dost ujecení..no to ale tady vsichni 😁

4️⃣ Teď o prázdninách je plán pořád víceméně stejný. Pondeli, utery a streda se tráví na pláži – místa se různě střídají a tak alespoň poznavam různe části Sicilíe. Na místo se vždycky dopravueme dodávkami, u kterých mam pocit, ze se kazdou chvíli rozpadnou, takze to je taky parada 🤣 Ctvrtek se jezdi za město k takovému jezeru a tam se grilují hamburgery a v patek se potom jezdi do akvaparku 😎😎No stěžovat si nemuzu – prazdniny zadarmo u more – dámy a pánové nechci se chlubit, ale kdo z Vás to má…Mam uplnou volnost, do ničeho me nenutí, mam si proste s dětmi jenom povídat.. to, ze se u toho koupu v moři a chytam bronz je příjemný bonus navic.

5️⃣ Je ale pravda, ze mi zaroven chybi i nejaky řád. Nebylo by na skodu, kdybych mela vyhrazenou treba pul hodinu kazdy den, kdy bych si deti vzala na starost, vedoucí by sli nekam na cigaro a “přinutila” bych ta děcka delat nejakou tu akivitu, kterou jsem vymyslela. Takhle mám pocit, ze ten cely projekt ztrácí trosku pointu a je to spíše o tom, že deti uci italsky mě, ale tak, to jsem vlastně chtěla, takže je to v pořádku… 😎

A presto bambini!

Zkušenost s AIESEC

S myšlenkou vyjet někam na dobrovolnickou stáž, či chete-li misi, jsem si pohrávala již delší dobu. Poznat zase úplně jinou část světa, pomoct lidem, kteří to potřebují, udělat něco pro svou karmu a mít ze sebe dobrý pocit (no a v neposlední řadě mít další položku do CV – někdo sbírá známky, někdo položky do životopisu 😀)znělo dost dobře na to, abych do toho šla. 💁🏼‍♀️

Zaregistrovala jsem se tedy na webových sránkách AIESECu, celosvětové studentské organizace, která akce podobného typu již desítky let organizuje. Znala jsem ji z doslechu a popravdě jsem ani nijak nehledala něco jiného. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne, jsem stále na začátku a je tedy ještě brzy hodnotit. Již teď však vidím jisté “nedostatky”. O tom ale ještě později. Nejdřív Vám povím, kam že jsem to vlastně vyjela. ✈️

Po studené Kanadě jsem toužila po tom se někde ohřát. Napadaly mě země jako Vietnam, Thajsko nebo Indonésie. Usoudila jsem však, že zase tak velký kulturní šok není potřeba a Evropa bude pro tentorát bohatě stačit.

Zaujaly mě vzdělávácí projekty v Itálii a to konkrétně jeden v Palermu. Ano, v tom mafiánském městečku na Sicílii. Chtěla jsem k moři ☀️☀️☀️a taky jsem konečně chtěla zapracovat na italštině, kterou jsem se začala učit již dříve, ale nikdy jsem jí pořádně nepoužívala.

Projekt se jmenoval Cultural Summer a byl popisován jako výuka angličtiny pro děti v tak zvaných příměstských táborech. Tyto typu “táborů” fungují i u nás – děti ráno přijdou, je pro ně připraven nějaký program a odpoledne jdou zase domů. Kromě angličtiny bylo jednou z hlavních myšlenek také předat dětem i něco z mé rodné vlasti, tedy připravit aktivity, díky kterým by se o ČR něco dozvěděly. Toto se mně, coby známému vlastenci, velmi zamlouvalo. Zkusila jsem se přihlásit a ono to, světe div se, vyšlo. Uběhlo pár měsíců a já si tedy balila znovu kufry, tentokrát na úplný jih Evropy 🇮🇹 Více o samotném projektu a mých prvních dojmech najdete v članku „Co dělám v Palermu?“

Vraťme se nyní k nedostatkům AIESECu zmíněných dříve a o které bych se s Vámi ráda podělila. Ne náhodou jsem je ohraničela uvozovkami. Možná to totiž ani tak nejsou nedostatky, jako jakýsi standard, který je pro studentské organizace typické. Pro mě je to ovšem první zkušenost tohotu druhu a tak na vše pohlížím poněkud kriticky, což je pro mě typické 😇 Ještě než se rozepíšu bych ale velice ráda upozornila, že nekritizuji AIESEC samotný. Jeho koncept a myšlenka nejsou vůbec špatné. To, že se snaží o dobrou věc a o sbližováni kultur ve světe jim nikdo nemůže vzít a je to nepochybně záslužné. Klíčové ovšem je, na jaké lidi konkrétně narazíte v lokálních “pobočkách” této organizace. A já z těch pár dní v Palermu mám zatím dost smíšené pocity:

1️⃣ Jak již bylo zmíněno, jedná se o studentskou organizaci, což v praxi znamená, že ne vždy je práce odvedena na sto procent. Asi se to dá pochopit, jelikož studenti, kteří pro AIESEC pracují, nedostávají zaplaceno a jsou tedy sami dobrovolníky. Pro vás jako účastníka z toho pramení různá úskalí. Pro mě osobně je nejtežší smířit se s tím, že musím občas „poslouchat“ lidi, kterým je okolo dvaceti a jsou to pro mě de facto děti. Ale tak se alespoň učím trpělivosti.

2️⃣ Organizace ze strany palermského AIESECU by se pak směle dala přirovnat ke katastrofě. Od chvíle, kdy jsem byla vybrána, až do samotného příjezdu jsem měla k dispozici jen velmi málo informací a navíc obecného rázu.

🏠 Kde budu BYDLET? Věděla jsem sice název ulice, kde budeme přebývat s ostatními členy projektu, ale o bytě jako takovém témeř nic. To, že budeme sdílet byt s dvěma Vietnamci, kteří s AIESECem nemají nic spolěcného, a že budu muset nejdřív vydrhnout kompletně celou koupelnu a kuchyň bylo překvapení večera. 🙂 Mravenečci ve skříni pak mají být zřejmě místo domácích mazlíčků. 😀

🙏 Co PŘESNĚ se po mně bude chtít? Čím více se přibližoval den odjezdu, tím více jsem se chtěla dozvědět o dětech, které budu mít na starosti. Kolik jim je, jaké mají zkušenosti s angličtinou, kolik jich bude, budou to každý týden ty stejné děti, nebo se budou střídat?

Během tzv. expectation chat (skype hovor s jedním z organizátorů z Palerma) jsem se nic kloudného nedozvěděla, jelikož dotyčná osoba neuměla téměr anglicky, takže jsme si opravdu moc nepokecali 🙈 Později jsem ale pochopila, ze i kdyby anglicky uměla, stejně by mě nic nesdělila. Nikdo z AIESECu totiž nemá páru, jak to ve škole chodí.

3️⃣ Co mě ale mrzí ze všeho nejvíce je fakt, že místní organizátory z AIESECu vlastně vůbec nezajímáme. Ze začátku jsou na vás sice velice milí a přátelští, řikají, kam všude půjdeme, co nám ukážou, ale pak -jaksi skutek utekl. Čekala jsem, že se ozvou, abych jim sdělila první dojmy ze školy, ale nikdo se neozval. Neposkytli nám pořadně žadné praktické informace o Palermu jako takovém (obchody, MHD, restaurace) a vlastně pokud se dozvíme něco užitečného, tak je to vždy od našeho vietnamského spolubydlícího. Zkrátka a dobře, ocenila bych více osobního přístupu a projevení zájmu. Uvidíme,jak se to bude vyvíjet dále.

V žádném případě ale nechci od dobrovolnickych stáži nikoho zrazovat! Je to úžasná zkušenost a člověka to zocelí jako málo co 💪🏻 to tedy stoprocentně muzu potvrdit uz ted.

LES ENDROITS SYMPAS A SUDBURY

Cela faisait un bout de temps que je n’ai pas flâné en ville juste comme ça. Mercredi, j’ai décidé de m’offrir une belle journée. J’ai complètement oublié l’école et je suis partie pour découvrir de nouveaux coins sudburois.

2018-03-28 19.31.04Je peux dire que c’était THE journée. Il a fait un temps magnifique. Il faisait du soleil, il faisait chaud. J’ai pris le bus et je me suis retrouvée dans la rue Kathleen. Il y avait un petit café avec un nom drôle: Beards (=les barbes). Il était ouvert donc j’y me suis arrêtée et je me suis bu un thé bien canadien (un thé au sirop d’érable).2018-03-28 20.14.49

L’endroit est un paradis, je vous le dis. J’ai beaucoup aimé que les fenêtres était ouvertes et vous aviez donc l’impression être connectés avec la vie dehors. Pas d’isolation. J’ai adoré ce concept.

Ça faisait longtemps que je ne m’étais pas bu un petit thé comme ça, tranquillou.

2018-03-28 19.34.33En parlant avec la fille qui travaillait la-bas j’ai appris que ce café vient d’avoir un an, que tous les produits sont végétaliens et qu’il y a écrit „NO HIPSTERS“ sur la porte d’entrée. Ceci est évidemment une blague parce que je n’ai pas encore trouvé un endroit plus „hipster“ que BREADS à Sudbury !

J’ai pu choisir parmi plusieurs gateaux, le choix était difficile à faire…mais j’ai finalement voté pour ceci avec de la rhubarbe. C’était un DÉLICE…2018-03-29 12.51.47

2018-03-28 19.44.55

 

Le café BEARDS était définitivement une grand surprise. Je ne m’attendais pas de découvrir un lieux comme ça à Sudbury. Je le situerai plutôt à San Francisco. C’est vraiment TOP!2018-03-28 20.16.45

 

 

En sortant du café, un autre endroit a captivé mon attention. Cette maison toute rose avec un nom approprié: Sweet nothings.

Ce n’est pas un café où on pourrait s’asseoir (ce qui est dommage), mais une pâtisserie. Il s’agit tout-à-fait d’un endroit merveilleux avec plein de gâteux, friandise, douceurs…mais aussi PIEROGIS ! (oui l’influence polonaise est également présente à Sudbury )

2018-03-31 17.27.45En fait, en les regardant seulement ils ne sont pas très persuasifs. J’avais donc un petit doute sur leur goût. Quand je les ai finalement essayés à la maison, j’ai changé d’avis assez vite.

C’était incroyablement bon!

2018-03-31 17.29.47

 

 

Ce qui est drôle pourtant est que je n’ai aucune idée ce qui est dedans (je sais seulement qu’il n’y a pas de viande). Il va falloir que j’y revienne pour demander.

 

 

2018-03-28 20.23.44J’ai vite compris d’où vient cette influence polonaise. Juste en face de Sweet Nothings il y a un magasin très spécial. Il s’appelle European Smoked Meat & Deli. J’ai pu trouver de nombreuses sortes d’épices, thé, café, limonade, fromage ou biscuit. Néanmoins, la charcuterie et de la viande (surtout porc) jouent, bien entendu, le rôle le plus important ici. J’ai bien aimé que les vendeurs ont parlé polonais entre eux donc l’ambience était vraiment authentique.

Je ne suis pas si grand fan de porc, donc je me suis acheté du thé. En ouvrant la boite chez moi, j’ai découvert ce qui est écrit dedans. On pourrait le traduire comme „Merci de votre fierté.“ Il n’y a pas de quoi !

2018-03-31 17.34.13

Le dernier endroit que j’ai découvert dans cette rue était Tucos Tacos. Il s’agit également d’un restaurant végétalien (j’ai l’impression que ça devient vraiment du fashion maintenant partout). Ils y cuisinent les repas mexicains. L’intérieur est bien éclairé et agréable pour s’asseoir. J’ai commandé une salade de quinoa et la portion était si grande que j’ai gardé la deuxième moitié pour le lendemain. 2018-03-28 20.43.51

2018-03-28 20.45.49

2018-03-28 21.23.09

 

 

En rentrant chez moi, je me suis encore arrêtée dans La Fromagerie en centre ville. J’était impressionée par l’intérieur de ce restaurant.

 

Très accueillant, très cosy!

2018-03-28 21.32.07

 

Malheureusement, je ne pouvais rien commander parce que j’avais déjà très bien mangé avant et je n’avais pas du tout un espace libre dans mon estomac.

Mais…j’y vais surement revenir. Ils ont également un fromage végétalien! C’est confirmé maintenant: être végétalien est trendy aujourd’hui.

2018-03-28 21.33.402018-03-28 21.32.25

ARTICLES IN NEWSPAPERS

For the whole stay I became a columnist (yahoo…almost like Carrie Bradshaw) in the university newspapers called The Lambda. I share with the other my experiences and impressions. It’s been an excellent opportunity for me to give an idea to others what a life of an exchange student looks like.

Besides the printed articles that you can find below, there is also one available online that you can find right here. It’s about the teachers strike that lasted more than week in at Laurentian University in October. Never ever have I experienced such a long strike before and therefore I had a lot to say.

Have fun!

MARCH

2018-03-29 23.29.50

JANUARY

ARTICLE_PARLAMENT

DECEMBER (A SPECIAL ONLINE EDITION)

IMG_5431

NOVEMBER

clanek_1

OCTOBER

clanek_2

SEPTEMBER

clanek_3

 

As time passes by

The weather was still pretty much OK until October, but then IT came and IT is still here! Winter! Cold, cold, cold everywhere. Icy cold wind, freezing temperatures, snowstorms, more icy cold wind, more blizzards, even more freezing temperatures…OK, I am exaggerating now, it’s getting a bit warmer. However, I am emphasizing the word „a bit“. I’ve got the impression I will never ever feel warm enough. Even though freezing temperatures are not exceptional in the Czech Republic either, the significative difference is in their length. Wheres at my country it would be several days, here it is several months.

Persisting cold temperatures are definitely getting on my nerves. Never-ending putting on tons of layers, very dry skin, ceaseless runny nose, insufficient time spent outside…I honestly cannot wait the warmer days.

I decided to forgive winter for its misbehave, though. The scenery in winter here is simply magnificent and outstanding. Canadian winter might be annoying, but it is pretty photogenic…!

 

I successfully finished the last semester with all A’s. No, I am not showing off…Alright, maybe a bit. However, I am definitely proud of this accomplishment. It was not easy at all to get used to a different system of evaluation here. Whereas at the Czech universities there is one final exam at the end of the semester, here in Canada you have to work on countless and quite uneasy tasks during the whole term (which reminds me of the system at high schools). The final exam then counts only for 30 % of the final grade.

Don’t ask me how I survived the whole term…I would like

I am heading to the very end of the second semester. This time I have signed for three classes instead of four (work on my diploma thesis is regarded as the fourth one).

WHAT CLASSES?

CHILDREN LITTERATURE

LE THEATRE FRANCO-ONTARIEN (FRENCH-ONTARIEN THEATRE)

LE PATRIMOINE FRANCO-ONTARIEN (FRENCH-ONTARIEN CULTURAL HERITAGE)

 

Looking at the list of classes, one can probably guess that I like French-Ontario. Bingo! I do and I even decided to write a thesis about a thriving French community in Sudbury. Before coming here, I didn’t even know there are Francophones outside of Québec. I am happy to discover and learn more about their mentality,  way of living and culture. It is a new whole world for me. Living in Sudbury has been an eyeopener. And that is what travelling is all about.

 

Christmas

My mom, dad and sister came to Toronto so that we could all spend Christmas together.We had a wonderful time..but their journey to Canada turned out to be much more adventurous than we had expected.

Unfortunately, even though we booked the air tickets in summer, they were bumped out of their flight to Toronto because the flight was overbooked. Nobody was able to explain why they chose exactly my parents and my sister, but they just did and there was not much you could do at that moment there (unless you start being hysterical by screaming and kicking around yourself). So they got stranded in Amsterdam and had to spend there one night. The following day they were put on a flight to Calgary (really logical when you travel to Toronto) and there they had to change to another plain heading to Toronto.

They finally made it to Toronto and they opened the door of our house on Christmas Day at 2 AM (the were supposed to be there two days before) The moment when they finally opened the door of our a house where I was impatiently waiting was one of the most moving in my life…

Life in Sudbury

What I truly like about living here is the beatiful landscape. Whenever you feel like doing some hiking, you have multiple trails to choose from. You can set off wherever and cannot be disappointed. Now when the fall is coming and the trees are changing colours, the scenery is getting even more splendid.

 

 

Sudbury itself is not definitely a super lively metropolis, but it has its easy-going and placid atmosphere. The downtown counts a few blocks of streets altogether with a few cafés and restaurants. So far, my favorite is one coffee house with cool places to sit down and chat or just relax. You can also sit outside, but the vast majority of people prefer to be inside. There could be seen a stark difference between Europe and America.

Some of you might know that I am a big fan of ballet. I have been practising it for two years in the Czech Republic and I am really glad to continue here in Canada as well. I found one ballet class in downtown and even though I miss my teacher from Brno and her way of teaching, it is a good experience to attend this class and to see how the ballet is taught here.

I have also joined a dance swing club at the university. We meet every Wednesday evening and learn swing steps. After lesson there is so called social dancing and you can dance and chat with the others. It is one of my ways to integrate among the Canadians.

Ice hockey is really a big thing here. It seems like everybody plays that sport. I went twice to the school matches – once for the women match and atmosphere was just great! It is only a bit complicated to get to the arena because of the inefficient public transportation but that is another story…