As time passes by

Canada

The weather was still pretty much OK until October, but then IT came and IT is still here! Winter! Cold, cold, cold everywhere. Icy cold wind, freezing temperatures, snowstorms, more icy cold wind, more blizzards, even more freezing temperatures…OK, I am exaggerating now, it’s getting a bit warmer. However, I am emphasizing the word „a bit“. I’ve got the impression I will never ever feel warm enough. Even though freezing temperatures are not exceptional in the Czech Republic either, the significative difference is in their length. Wheres at my country it would be several days, here it is several months.

Persisting cold temperatures are definitely getting on my nerves. Never-ending putting on tons of layers, very dry skin, ceaseless runny nose, insufficient time spent outside…I honestly cannot wait the warmer days.

I decided to forgive winter for its misbehave, though. The scenery in winter here is simply magnificent and outstanding. Canadian winter might be annoying, but it is pretty photogenic…!

 

I successfully finished the last semester with all A’s. No, I am not showing off…Alright, maybe a bit. However, I am definitely proud of this accomplishment. It was not easy at all to get used to a different system of evaluation here. Whereas at the Czech universities there is one final exam at the end of the semester, here in Canada you have to work on countless and quite uneasy tasks during the whole term (which reminds me of the system at high schools). The final exam then counts only for 30 % of the final grade.

Don’t ask me how I survived the whole term…I would like

I am heading to the very end of the second semester. This time I have signed for three classes instead of four (work on my diploma thesis is regarded as the fourth one).

WHAT CLASSES?

CHILDREN LITTERATURE

LE THEATRE FRANCO-ONTARIEN (FRENCH-ONTARIEN THEATRE)

LE PATRIMOINE FRANCO-ONTARIEN (FRENCH-ONTARIEN CULTURAL HERITAGE)

 

Looking at the list of classes, one can probably guess that I like French-Ontario. Bingo! I do and I even decided to write a thesis about a thriving French community in Sudbury. Before coming here, I didn’t even know there are Francophones outside of Québec. I am happy to discover and learn more about their mentality,  way of living and culture. It is a new whole world for me. Living in Sudbury has been an eyeopener. And that is what travelling is all about.

 

Laurentian University

Canada

It has been one month since I arrived to Sudbury in Ontario to spend two semesters at the local university. I would like to tell you more about the university and the region where I am currently living.

The official name of the city is Greater Sudbury (Grand Sudbury in French), but everybody shortens it to Sudbury. There are approximately 160, 000 inhabitans of whom 40% speak both English and French. The city is undoubtedly bilingual since anywhere you go, everything is always written in both English and French. In

provincesgeneral, you can hear English more often, but if you wish to speak French, you can always try it and see if the person will react in French too.

Ontarion, which is located east from Quebec, is one of ten provinces in Canada. The map might be helpful 🙂 Both Ottawa and Toronto are located there. Ontario is also the most populous province (13.5 milions of people). Ontario is divided into Northern and Southern, where the majority of people live. Sudbury is located in the Northern region right here.

sudbury

I have started studying at the Laurentian University which is a francophone university founded in 1960. It is surrounded by beautiful lakes and forests with an infinite number of trails. With 9,000 students it is considered to be a mid-sized university in Canada. There are several libraries, resource centers and study rooms at the campus, as well as gyms, a swimming pool and a sauna for people fancy doing sports which makes the campus highly attractive. There are also various residences for students who wish to live at the campus. I live at the MSR Residence which stands for Mature/Married Student Residence. I believe this residence is the best one as you have your own apartment only for yourself and privacy is guarantee.

 

Cesta do Kanady

Canada

 

Už to bude měsíc, co jsem šestkrát přebalila kufr (dobře, ten arganový olej na vlasy teda asi tolik nepotřebuji a Italština hravě a snadno za 26 dnů se do Kanady taky nepodívá), vítězoslavně jej zaklapla a odletěla, do třetice všeho dobrého na další studijní pobyt, tentokrát do Kanady.

Nechybělo ovšem málo a nakonec jsem neodletěla…Respektive odletěla, ale málem jsem ztroskotala v Paříži. Jo to bylo tak:

Je 26. srpna šest hodin ráno. Na letišti v Praze mě paní za přepážkou (říkejme ji třeba Evča), velice ochotně a empaticky, tak jak to umíme jenom my Češi, oznamuje, že mě do Toronta neodbaví, jelikož nemám ETU – elektronické potvrzení pro vstup na kanadské území. Hrdě vytahuji potvrzení z kanadské ambasády o studentském vízu. Vtip je v tom, že toto potvrzení není originální vízum, pouze potvrzuje, že ho dostanete, až do Kanady přiletíte…

Evča telefonuje všude možně, čas běží. Ale stojí si za svým, potřebuje vidět ETU. Magické slovo. Evča mi dává dvacet minut, abych si ETU (už to slovo začínám nenávidět) zařídila přes internet. Dobrá, normálně jsem docela kliďas, ale když mi za třicet minut letí letadlo, tak lehce znervózňuji.

Žádost odeslána, ale potvrzující email nikde. Průměrná čekací doba na email: hodina až tři dny.  Ou jé.

Jdu za Evčou zpátky. Odbavuje mě jen do Paříže, protože „když by Vás v Kanadě zadrželi, cáluju Vám zpáteční letenku.“ Tak to vidím na neplánovanou zastávku v centru Paříže a lahev vína.

Sedím v letadle směr Paříž. Ještě jednou si pročítám všechny ty papíry od kanadské ambasády. Ha! Dočítám se, že ten kdo má visum, má zároveň i ETU. V ten samý moment přichází potvrzení o ETĚ, nyní již tedy s číslem 2..jestli jste se v tom systému už ztratili, gratuluji 🙂  Teď mám tedy vízum a dvě ETY. Letadlo vzlétá s hodinovým zpožděním. Pětihodinový prostoj v Paříži se tedy náramně hodí.

Nicméně proces vyzvednutí kufrů a vystání minimálně pěti front mě v Paříži čeká znovu. Zajímavostí zůstává, že při odbavování se na ETU nikdo neptá.

V Torontu jdu po vystoupení z letadla k takovému automatu, kde vítězoslavně zadávám číslo ETY č. 2. Všechno prochází a tak pak už jen asi hodinku čekám na high five s imigračním úředníkem, který mě dává štempl do pasu a vypouští mě do divočiny. Od této chvíle mám tedy statut legálního migranta (s dvojitou ETOU a i s vízem), co bude následujících deset měsíců poznávat kanadskou kulturu.

Konečně na hotelu. Plác na postel…a spát. Je sice ještě pořád 26. srpna, ale pro mě už 27. dvě hodiny ráno.

Ráno budíček a vzhůru na poslední část cest. Snídaně pro návštěvníky hotelu stylově v občerstvovacím zařízením jménem Subway.

Z hotelu je zdarma odvoz na letiště. Paráda. Sedám do auta a koukám na letenku. Aha, já letím z jiného letiště, než kam má taxík namířeno. Takže kufry ven a volám si nové tágo, které už zdarma samozřejmě není. Já věděla, proč si dávat všude časovou rezervu. Tak konečně jsem na letišti, kde mám být. A je to za odměnu. Výhled na jezero stojí za to.

Pak už se celkem nic neobvyklého nestalo, jenom to, že jsem ztratila palubní lístek minutu před nástupem do letadla…:D, ale naštěstí mi dali nový. Jsou tady na mě hodní.

Za hodinu pak konečně přistávám v Sudbury. Letiště je úplně malinké a tak není těžké si nevšimnout cedulky ALICE, kterou drží v ruce pan taxikář. Odvoz pro mě zajistila univerzita. Nasedám a nechávám se odvézt na kampus – mé nové bydliště. Další životní kapitola může začít.