Znovuobjevování

Dnes tedy 03/12/2017 končí další má návštěva na území Spojených států amerických. Tentokrát Boston, pro mě velmi příjemné překvapeni. Krásné a klidné město evropského rázu, proto mě tak učarovalo. Přemýšlím a asi i přeskočilo na mém pomyslném žebříčku oblíbenosti amerických měst NYC a momentálně se přetahuje s Chicagem o prvenství.

Nebyla by to poradna návštěva Ameriky, kdybych se nezastavila na chvilku i v Texasu.
Každy pobyt je pro me jiný, všímám si jiných veci, zaujme me neco, co mi posledně uniklo a to je na tom cestovani krasne. Vždy je co objevovat.

Tentokrat se záměřím na všechny mozne rozdíly a detaily, které mohou být pro Evropany úsměvné a nečekané. Jak už jste si asi všimli v úvodu, datum jsem zapsala americkým způsobem, tedy nejdriv mesic a az poté den. Nepíší vám tedy z budoucnosti 🙂

Rozdílný zápis dat je jedna z mnoha odlišností. Někdy mam pocit, ze ti Evropani, co jsem kdysi přijeli, si řekli ‚pojďme, uděláme to všechno jinak než v Evropě‘. Následující výčet nechť byt toho důkazem.

Co používají Američané místo:

• kilometrů- míle (1 míle=1,6 km)
• metrů – stopy (1 stopa=30,48 centimetrů)
• centimetrů – palce (1 palec = 2,54 cm)
• litrů – galony (1 galon=3,8 litru)
• kilogramů – libry (1 libra – 0,454 kg)

Liší se take velikostmi oblečení (od 1 do 22, například vel. 36 je zde 4) a bot (například pro vel. 37 je to velikost č. 6.5)

Když je řeč o velikostech, objednáte-li si někde nápoj velikosti S, můžete byt překvapeni, ze je to vlastně docela velký kelímek 🙂 Kelímek velikosti L už je pak pro nás vysloveně kýbl.

Jiný je take například formát papíru – neni to naše klasická A4, je trosku kratší a širší.

Oblečení 

V Bostonu, kde bylo minus 12, jsme tak nejak nemohly pochopit, ze ne zrovna malo lidi si vykracovalo v letních botech na boso, popřípadě jenom svetru a kratasech. V NY take vždycky chodili malo oblečení, asi uz tak promrzli z te klimatizace vevnitř, ze jim venku asi přijde najednou tepleji.

Co se tyče stylu oblékání, velká města na severu USA se hodne liší od Texasu. Zatímco v Bostonu a podobne se alespoň trosku snaží mit řekneme styl, v Texasu uz je to spíše styl ‚na pohodu‘ –  velká sportovní trička, kratasy a tenisky/žabky.

Všeobecně pak mam ale pocit, ze tady je oblečení všem jedno, lidé jsou schopni si na sebe vzít cokoliv. Hlavně když to splní funkci.

Doprava

Semafory jsou na křižovatkách umístěné pres silnici a světla jsou vodorovné, ne svisle jak je u nas zvykem. Oranžová na semaforu se pak označuje „yellow„.

Kruhový objezd jsem za celou dobu viděla jen jeden, vetsinou jsou na křižovatkách znacky STOP a platí pravidlo, kdo driv přijde, ten driv mele. Přednost ma proste ten, kdo tam byl prvni 🙂

Odbočovací pruhy jsou vždycky pro sichr opatřeny značkami „Left Lane Must Turn Left“ a nebo „Right Lane Must Turn Right„, aby to pochopili uplne vsichni.

Že tady mají auta automaticky řazenou převodovku, uz asi nikoho nepřekvapí, ale ze jim obcas blinkry blikají červenou a ne oranžovou barvou, uz by překvapit mohlo.

Domácnost

Baráky jsou obvykle bez patra, zato roztáhlé do všech směru. Kuchyň je propojena s obývacím pokojem kde nechybí sedačka od jedné stěně k druhé a dominantou je televize, která je navíc v každém dalším pokoji/ložnici.

Doma se nezouváme, at je venku jakkoliv. Na podlaze bývají zvykem koberce, takové ty měkoucke tlusté.

Okna – kapitola sama pro sebe. Většina místních obyvatel si pravděpodobně ráda hraje na prostředí z války, protože jak jinak si vysvětlit, že doma mají nonstop zataženy žaluzie. Což platí i pro lety mezi jednotlivými státy v Americe. Všechna okýnka stažena, takže jste při vzletu a přistání krásně dezorientováni.

Okna doma navíc nejdou otevřít – a nebo jdou, ale neotvírají se, pojem „vyvětráme si“ se zde neuchytl.

Zato má každá domácnost obří větráky propojené s lustry.

Postele jsou vždycky typu letiště. Místo peřin jsou však prostěradla. Péřové duchny se opravdu nevedou. Systém polštářů jsem také pořád nějak nerozlouskla. První vrstva polštářů je asi jenom na ozdobu/podepření zad při sledování televize. Až na tu vrstvu pod nimi si položíte hlavu. Kam dát všechny ty polštáře na noc ale dodnes nevím.

Co by také vyšlo snad na celou knížku jsou koupelny. Začneme záchody. Záchod je asi tak téměř do dvou třetin naplněn vodou, tvar prkýnka je oproti našemu klasickému kulatému spise takový oválný. Splachujeme páčkou, která je z boku záchodu. No splachujeme, všechno se vlastně vcucne do odvodné roury podobně jako na záchodech v letadlech.

Kohoutky jsou oldskůlové, zvlášť na horkou a studenou vodu. Sprcha je ve vaně, umístěna napevno ve zdi, takže musíte stát přímo pod proudem vody jako ve sprchách v bazénu.

Restaurace 

Číšníci jsou neuvěřitelne mili a přátelští, úslužní a rychlí. Velké velké plus!

Při objednání nealkoholických nápojů, včetně kávy a čaje, číšníci automaticky dolévají, máte takový bezedný kelímek. 🙂

Kdyz je řec o kávě, je spíše slabší, vodova, neni prý špatná, ale „jina“. Ja kávu nepiju, takze nemohu uplne soudit. Dostat k čaji citron je spíše štěstí, zato cukru je vsude dostatek.

Jakmile dojíte hlavní jídlo, číšníci přinesou na stůl ůčet. Nenapadne naznačují, ze mate prostor opustit. Neni zvykem tak zvaně posedět. Honem honem domu sledovat 300 programu v televizi.

Spropitné neboli tip se pripisuje na ucet ke kartě, například utrata je 25 dolaru – date jim kartu, oni si ji na chvilku odnesou a přinesou ucet, na který napíšete výši spropitného a oni vám pote odepíši celkovou částku z účtu. Co přesně dělat, když platíte cash jsem dodnes pořádně nezjistila 🙂

Jídlo 

Uf uf, tady by bylo k povídání. Největší rozdíl je urcite ve velikosti porcí, které jsou proste jedním slovem enormní. Ja bych se z toho vždycky najedla tak třikrát.

Všechno je také mnohem sladší/slanější/výraznější a tím pádem chutnější 🙂 (jako třeba lívanečky z IHOPu na fotce). V Americe se jí určitě dobře a těžko se divit, ze když je tady všechno tak dobře, lehce se tu tloustne.
… a tak dále bych mohla pokračovat. Rozdílu je spousta, v něčem bychom se určitě měli inspirovat, v něčem by se zase Amerika mohla učit od nás. Většina věcí je ale o zvyku. A taky o tom, ze všude dobře, doma nejlíp :)!