alice

Končí další moje návštěva na území Spojených států amerických. Tentokrát Boston, pro mě velmi příjemné překvapení. Krásné a klidné město evropského rázu, proto mě tak učarovalo. Přemýšlím a asi na mém pomyslném žebříčku oblíbenosti amerických měst přeskočilo NYC a momentálně se přetahuje s Chicagem o prvenství.

Nebyla by to pořádná návštěva Ameriky, kdybych se na chvilku nezastavila i v Texasu.

Každý pobyt je pro mě jiný, všímám si jiných věcí, zaujme mě něco, co mi posledně uniklo, a to je na cestování krásné. Vždy je co objevovat.

Tentokrát se zaměřím na všechny možné rozdíly a detaily, které mohou být pro Evropany úsměvné a nečekané. Jak už jste si asi všimli v úvodu, datum jsem zapsala americkým způsobem, tedy nejdřív měsíc a až poté den. Nepíšu vám tedy z budoucnosti. 🙂

Rozdílný zápis dat je jedna z mnoha odlišností. Někdy mám pocit, že ti Evropani, co sem kdysi přijeli, si řekli: „Pojďme, uděláme to všechno jinak než v Evropě.“ Následující výčet nechť je toho důkazem.

Co používají Američané místo:

kilometrů – míle (1 míle = 1,6 km)

metrů – stopy (1 stopa = 30,48 centimetru)

centimetrů – palce (1 palec = 2,54 cm)

litrů – galony (1 galon = 3,8 litru)

kilogramů – libry (1 libra = 0,454 kg)

Liší se také velikostmi oblečení (od 1 do 22, například vel. 36 je zde 4) a bot (například pro vel. 37 je to velikost č. 6,5).

Když je řeč o velikostech, objednáte-li si někde nápoj velikosti S, můžete být překvapeni, že je to vlastně docela velký kelímek. 🙂 Kelímek velikosti L už je pak pro nás vysloveně kýbl.

Jiný je také například formát papíru – není to naše klasická A4, je trošku kratší a širší.

Oblečení

V Bostonu, kde bylo minus 12, jsme tak nějak nemohly pochopit, že ne zrovna málo lidí si vykračovalo v letních botách naboso, popřípadě jenom ve svetru a kraťasech. V NY také vždycky chodili málo oblečení, asi už tak promrzli z té klimatizace vevnitř, že jim venku najednou přijde tepleji.

Co se týče stylu oblékání, velká města na severu USA se hodně liší od Texasu. Zatímco v Bostonu a podobně se alespoň trošku snaží mít, řekněme, styl, v Texasu už je to spíše styl „na pohodu“ – velká sportovní trička, kraťasy a tenisky/žabky.

Všeobecně pak mám ale pocit, že tady je oblečení všem jedno, lidé jsou schopni vzít si na sebe cokoliv. Hlavně když to splní funkci.

Doprava

Semafory jsou na křižovatkách umístěné přes silnici a světla jsou vodorovná, ne svisle, jak je u nás zvykem. Oranžová na semaforu se pak označuje jako „yellow“.

Kruhový objezd jsem za celou dobu viděla jen jeden, většinou jsou na křižovatkách značky STOP a platí pravidlo: kdo dřív přijde, ten dřív mele. Přednost má prostě ten, kdo tam byl první. 🙂

Odbočovací pruhy jsou vždycky pro sichr opatřeny značkami „Left Lane Must Turn Left“ anebo „Right Lane Must Turn Right“, aby to pochopili úplně všichni.

Že tady mají auta automaticky řazenou převodovku, už asi nikoho nepřekvapí, ale že jim občas blinkry blikají červenou, a ne oranžovou barvou, už by překvapit mohlo.

Domácnost

Baráky jsou obvykle bez patra, zato roztáhlé do všech směrů. Kuchyň je propojena s obývacím pokojem, kde nechybí sedačka od jedné stěny k druhé a dominantou je televize, která je navíc v každém dalším pokoji/ložnici.

Doma se nezouvají, ať je venku jakkoliv. Na podlaze bývají zvykem koberce, takové ty měkoučké, tlusté.

Okna – kapitola sama pro sebe. Většina místních obyvatel si pravděpodobně ráda hraje na prostředí z války, protože jak jinak si vysvětlit, že doma mají nonstop zatažené žaluzie. Což platí i pro lety mezi jednotlivými státy v Americe. Všechna okýnka stažena, takže jste při vzletu a přistání krásně dezorientováni.

Okna doma navíc nejdou otevřít – anebo jdou, ale neotvírají se. Pojem „vyvětráme si“ se zde neuchytil.

Zato má každá domácnost obří větráky propojené s lustry.

Postele jsou vždycky typu letiště. Místo peřin jsou však prostěradla. Péřové duchny se opravdu nevedou. Systém polštářů jsem také pořád nějak nerozlouskla. První vrstva polštářů je asi jenom na ozdobu/podepření zad při sledování televize. Až na tu vrstvu pod nimi si položíte hlavu. Kam dát všechny ty polštáře na noc, ale dodnes nevím.

Co by také vydalo snad na celou knížku, jsou koupelny. Začneme záchody. Záchod je asi tak téměř do dvou třetin naplněn vodou, tvar prkýnka je oproti našemu klasickému kulatému spíše takový oválný. Splachuje se páčkou, která je z boku záchodu. No, splachuje… všechno se vlastně vcucne do odvodné roury, podobně jako na záchodech v letadlech.

Kohoutky jsou oldschoolové, zvlášť na horkou a studenou vodu. Sprcha je ve vaně, umístěná napevno ve zdi, takže musíte stát přímo pod proudem vody jako ve sprchách v bazénu.

Restaurace

Číšníci jsou neuvěřitelně milí a přátelští, úslužní a rychlí. Velké, velké plus!

Při objednání nealkoholických nápojů, včetně kávy a čaje, číšníci automaticky dolévají, máte takový bezedný kelímek. 🙂

Když je řeč o kávě, je spíše slabší, vodová, není prý špatná, ale „jiná“. Já kávu nepiju, takže nemohu úplně soudit. Dostat k čaji citron je spíše štěstí, zato cukru je všude dostatek.

Jakmile dojíte hlavní jídlo, číšníci přinesou na stůl účet. Nenápadně naznačují, že máte prostor opustit podnik. Není zvykem takzvaně posedět. Honem honem domů sledovat 300 programů v televizi.

Spropitné neboli tip se připisuje na účet ke kartě. Například útrata je 25 dolarů – dáte jim kartu, oni si ji na chvilku odnesou a přinesou účet, na který napíšete výši spropitného, a oni vám poté odepíšou celkovou částku z účtu. Co přesně dělat, když platíte cash, jsem dodnes pořádně nezjistila. 🙂

Jídlo

Uf, uf, tady by bylo k povídání. Největší rozdíl je určitě ve velikosti porcí, které jsou prostě jedním slovem enormní. Já bych se z toho vždycky najedla tak třikrát.

Všechno je také mnohem sladší/slanější/výraznější, a tím pádem chutnější. 🙂 Jako třeba lívanečky z IHOPu na fotce. V Americe se jí určitě dobře a těžko se divit, že když je tady všechno tak dobré, lehce se tu tloustne.

… a tak dále bych mohla pokračovat. Rozdílů je spousta, v něčem bychom se určitě měli inspirovat, v něčem by se zase Amerika mohla učit od nás. Většina věcí je ale o zvyku. A taky o tom, že všude dobře, doma nejlíp. 🙂