S myšlenkou vyjet někam na dobrovolnickou stáž, či chete-li misi, jsem si pohrávala již delší dobu. Poznat zase úplně jinou část světa, pomoct lidem, kteří to potřebují, udělat něco pro svou karmu a mít ze sebe dobrý pocit (no a v neposlední řadě mít další položku do CV – někdo sbírá známky, někdo položky do životopisu 😀)znělo dost dobře na to, abych do toho šla. 💁🏼‍♀️

Zaregistrovala jsem se tedy na webových sránkách AIESECu, celosvětové studentské organizace, která akce podobného typu již desítky let organizuje. Znala jsem ji z doslechu a popravdě jsem ani nijak nehledala něco jiného. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne, jsem stále na začátku a je tedy ještě brzy hodnotit. Již teď však vidím jisté “nedostatky”. O tom ale ještě později. Nejdřív Vám povím, kam že jsem to vlastně vyjela. ✈️

Po studené Kanadě jsem toužila po tom se někde ohřát. Napadaly mě země jako Vietnam, Thajsko nebo Indonésie. Usoudila jsem však, že zase tak velký kulturní šok není potřeba a Evropa bude pro tentorát bohatě stačit.

Zaujaly mě vzdělávácí projekty v Itálii a to konkrétně jeden v Palermu. Ano, v tom mafiánském městečku na Sicílii. Chtěla jsem k moři ☀️☀️☀️a taky jsem konečně chtěla zapracovat na italštině, kterou jsem se začala učit již dříve, ale nikdy jsem jí pořádně nepoužívala.

Projekt se jmenoval Cultural Summer a byl popisován jako výuka angličtiny pro děti v tak zvaných příměstských táborech. Tyto typu “táborů” fungují i u nás – děti ráno přijdou, je pro ně připraven nějaký program a odpoledne jdou zase domů. Kromě angličtiny bylo jednou z hlavních myšlenek také předat dětem i něco z mé rodné vlasti, tedy připravit aktivity, díky kterým by se o ČR něco dozvěděly. Toto se mně, coby známému vlastenci, velmi zamlouvalo. Zkusila jsem se přihlásit a ono to, světe div se, vyšlo. Uběhlo pár měsíců a já si tedy balila znovu kufry, tentokrát na úplný jih Evropy 🇮🇹 Více o samotném projektu a mých prvních dojmech najdete v članku „Co dělám v Palermu?“

Vraťme se nyní k nedostatkům AIESECu zmíněných dříve a o které bych se s Vámi ráda podělila. Ne náhodou jsem je ohraničela uvozovkami. Možná to totiž ani tak nejsou nedostatky, jako jakýsi standard, který je pro studentské organizace typické. Pro mě je to ovšem první zkušenost tohotu druhu a tak na vše pohlížím poněkud kriticky, což je pro mě typické 😇 Ještě než se rozepíšu bych ale velice ráda upozornila, že nekritizuji AIESEC samotný. Jeho koncept a myšlenka nejsou vůbec špatné. To, že se snaží o dobrou věc a o sbližováni kultur ve světe jim nikdo nemůže vzít a je to nepochybně záslužné. Klíčové ovšem je, na jaké lidi konkrétně narazíte v lokálních “pobočkách” této organizace. A já z těch pár dní v Palermu mám zatím dost smíšené pocity:

1️⃣ Jak již bylo zmíněno, jedná se o studentskou organizaci, což v praxi znamená, že ne vždy je práce odvedena na sto procent. Asi se to dá pochopit, jelikož studenti, kteří pro AIESEC pracují, nedostávají zaplaceno a jsou tedy sami dobrovolníky. Pro vás jako účastníka z toho pramení různá úskalí. Pro mě osobně je nejtežší smířit se s tím, že musím občas „poslouchat“ lidi, kterým je okolo dvaceti a jsou to pro mě de facto děti. Ale tak se alespoň učím trpělivosti.

2️⃣ Organizace ze strany palermského AIESECU by se pak směle dala přirovnat ke katastrofě. Od chvíle, kdy jsem byla vybrána, až do samotného příjezdu jsem měla k dispozici jen velmi málo informací a navíc obecného rázu.

🏠 Kde budu BYDLET? Věděla jsem sice název ulice, kde budeme přebývat s ostatními členy projektu, ale o bytě jako takovém témeř nic. To, že budeme sdílet byt s dvěma Vietnamci, kteří s AIESECem nemají nic spolěcného, a že budu muset nejdřív vydrhnout kompletně celou koupelnu a kuchyň bylo překvapení večera. 🙂 Mravenečci ve skříni pak mají být zřejmě místo domácích mazlíčků. 😀

🙏 Co PŘESNĚ se po mně bude chtít? Čím více se přibližoval den odjezdu, tím více jsem se chtěla dozvědět o dětech, které budu mít na starosti. Kolik jim je, jaké mají zkušenosti s angličtinou, kolik jich bude, budou to každý týden ty stejné děti, nebo se budou střídat?

Během tzv. expectation chat (skype hovor s jedním z organizátorů z Palerma) jsem se nic kloudného nedozvěděla, jelikož dotyčná osoba neuměla téměr anglicky, takže jsme si opravdu moc nepokecali 🙈 Později jsem ale pochopila, ze i kdyby anglicky uměla, stejně by mě nic nesdělila. Nikdo z AIESECu totiž nemá páru, jak to ve škole chodí.

3️⃣ Co mě ale mrzí ze všeho nejvíce je fakt, že místní organizátory z AIESECu vlastně vůbec nezajímáme. Ze začátku jsou na vás sice velice milí a přátelští, řikají, kam všude půjdeme, co nám ukážou, ale pak -jaksi skutek utekl. Čekala jsem, že se ozvou, abych jim sdělila první dojmy ze školy, ale nikdo se neozval. Neposkytli nám pořadně žadné praktické informace o Palermu jako takovém (obchody, MHD, restaurace) a vlastně pokud se dozvíme něco užitečného, tak je to vždy od našeho vietnamského spolubydlícího. Zkrátka a dobře, ocenila bych více osobního přístupu a projevení zájmu. Uvidíme,jak se to bude vyvíjet dále.

V žádném případě ale nechci od dobrovolnickych stáži nikoho zrazovat! Je to úžasná zkušenost a člověka to zocelí jako málo co 💪🏻 to tedy stoprocentně muzu potvrdit uz ted.

One thought on “Zkušenost s AIESEC

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s