Do Palerma jsem vyrazila na šest týdnů na dobrovolnický edukační projekt Cultural Summer, který měl být o tom, že budu italské (nebo spíše bych měla říkat sicilské) děti učit anglicky a zároveň je naucim neco o naší krásné vlasti. Těšila jsem se, že si vyzkouším, jaké to je pracovat s dětmi, které nemluví mým rodným jazykem a v neposlední řadě jsem chtěla zapracovat na mé italštině.

Jak uz jsem zmiňovala v předešlém článku, strohé informace typu “budete tam prostě přes angličtinu” nebyly zrovna dvakrát užitečné, přeci jenom jsem si ale připravila nejaké hry a aktivity. Zašla jsem trěba do kanceláře Czech Tourism na Vinohradské, odkud jsem odcházela s hromadou letáků s obrázkami krásných koutů naší vlasti, vytvořila jsem dokument o Krtkovi, Bobovi a Bobkovi a Machovi a Šebestové 🤣vytiskla slepé mapy Evropy a ČR, no proste od všeho něco… 😁 Už jsem se viděla, jak jim povídám a vysvětluji a oni jak nadšeně poslouchají…Hmm, no tak to jsem si fakt jenom myslela. 😂👌

Kdyz jsem šla ve čtvrtek minulý tyden poprvé do školy, která se jmenuje Cielo d’Alcamo a naštěstí je od našeho “krásného” bytu jen asi 20 minut, vůbec jsem netušila, na co se připravit a co očekávat.

Jak na mě budou děti reagovat? Budou vůbec mluvit anglicky? Jaká bude panovat atmosféra? Bude to opravdu jako ve škole – lavice, tabule, nebo budeme někdu venku na hřišti? Byla jsem tak zvědavá, že jsem ani nemohla ráno dospat jako ten prvňáček, co jde první den skoly.

Po prvních dnech ve škole jsem zjistila, ze opravdu nic nebude tak, jak jsem si představovala 🙈😅 Ve skutecnosti se nejedna ani tak o skolu, kde by se vyucovalo, ale spise budovu, kam deti chodi trávit volný čas. Jsou tam počítače, velká plazmovka, kde kluci porad hrají FIFU, výtvarná učebna a pak herna pro ty uplne nejmenší (3-7 let) Klasicka učebna s tabuli a lavicemi tam sice také je, ale cas se v ni netráví, jelikož se každy den (teď přes léto) vyráži na výlety. 😎

Důležité je, ze uz mam konečne představu co a jak a proč:

1️⃣Anglictinu ucit nebudu. Určitě tedy ne tak, jak jsem chtěla. Bylo mi sděleno, ze tam jsem hlavne od toho, abych si s detmi povidala (anglicky) a idealne bych je mela namotivovat k uceni cizich jazyku. Diky me přítomnosti maji take moznost potkat nekoho jineho nez Itala a pochopit, ze angličtina se opravdu do života hodi. Hmm, což o to, zní to jednoduše a urcite by to bylo prima, kdyby ovšem ty deti aspoň trosku anglicky uměly😂.

Jenomže kromě dvou nadaných jedinců, kteří mluví opravdu dobre, je to bída. Nechytají se ničeho…mužete zkoušet jednoduché fráze, pak jenom slovíčka, pak jenom čísla, pak uz jenom Hi, Hello, ale je to marné. Poprvé v životě tedy zažívam jazykovou bariéru, jak se patří. Musim rict, ze je to opravdu sileny pocit, takova bezmoc, kdyz chcete neco rict, ale nevíte jak…a naopak na vás někdo mluví a vy vůbec nevíte, která bije.

2️⃣Tohle má samozřejmě to pozitivum, ze me to nutí se tu italštinu opravdu naučit a to pokud možno co nejdriv. Jinak to prostě ani nepůjde. Jedna z nejdůležitějších frází pro začátek byla: “Parla lentamente” (mluvte pomalu) 🙉Kdyz se fakt ty lidi snaží, hezky vyslovují a oddělují slova od sebe, většinou pochopím, co mi chtějí sdělit. Kdyz na me ale prvni den začali mlít talsky jeden pres druhého, tak jsem byla docela v koncích 😅

A tak po vecerech lezim v italske gramatice, lepím si na stěnu tabulky se slovíčkama a nejlepším společníkem je pro me příručka “Italsky za 30 dní”. Jazyk to není zase tak těžký, na rozdíl třeba od francouzštiny, ale ze by to byla úplná brnkacka, to se take rict nedá.

3️⃣ Čas budu trávit se skupinkou asi dvaceti dětí od 12 do 16 let, takže takový ten asi nejvíc nejhorší věk… dovedete si to jistě představit 🤦🏼‍♀️Hlavní vedoucí mého „oddílu“, Francesco, který jako jediný z vedoucích mluví anglicky, mi také konečně vysvětlil, proc instituce Cielo d’Almaco denně organizuje akce prave pro tyto deti. Všechny pochazejí ze sociálně slabších rodin, rodiče některých z nich jsou drogově závislí nebo ve vězení, děti zažívají násilí… Poslouchá se to opravdu ne moc dobře, ale je fajn, ze se tato instituce snaží alespoň nejak jim zpříjemnit dětství a dospívání. Jako kolektiv působí dobře, chovají se k sobě hezky a ohleduplně, ale jsou dost ujecení..no to ale tady vsichni 😁

4️⃣ Teď o prázdninách je plán pořád víceméně stejný. Pondeli, utery a streda se tráví na pláži – místa se různě střídají a tak alespoň poznavam různe části Sicilíe. Na místo se vždycky dopravueme dodávkami, u kterých mam pocit, ze se kazdou chvíli rozpadnou, takze to je taky parada 🤣 Ctvrtek se jezdi za město k takovému jezeru a tam se grilují hamburgery a v patek se potom jezdi do akvaparku 😎😎No stěžovat si nemuzu – prazdniny zadarmo u more – dámy a pánové nechci se chlubit, ale kdo z Vás to má…Mam uplnou volnost, do ničeho me nenutí, mam si proste s dětmi jenom povídat.. to, ze se u toho koupu v moři a chytam bronz je příjemný bonus navic.

5️⃣ Je ale pravda, ze mi zaroven chybi i nejaky řád. Nebylo by na skodu, kdybych mela vyhrazenou treba pul hodinu kazdy den, kdy bych si deti vzala na starost, vedoucí by sli nekam na cigaro a “přinutila” bych ta děcka delat nejakou tu akivitu, kterou jsem vymyslela. Takhle mám pocit, ze ten cely projekt ztrácí trosku pointu a je to spíše o tom, že deti uci italsky mě, ale tak, to jsem vlastně chtěla, takže je to v pořádku… 😎

A presto bambini!

2 thoughts on “Co dělám v Palermu

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s